Tajemství dýmky a kvalitního ohně

Kouření dýmky je skutečná vášeň. Na druhou stranu se o dýmkařích říká, že bývají dost v klidu. Pravda je asi oboje. Alespoň u mne to tak platí. Jsem zapálen pro dýmky, bere mě na nich jejich krásné dřevo, tvary, zpracování, a také rád objevuji všechny ty skvělé designové vychytávky: ťapťátka, zapalovače, čističe či krabičky. Když ale přijde na kouření, potřebuji klid a dostatek času. Ono to totiž ani jinak nejde. Jestli si chcete celý magický rituál okolo kouření dýmky skutečné vychutnat, není dobré spěchat. Všechno chce své, a protože nám dýmkařům nejde jen o samotné kouření, ale o celou tu hru kolem, potřebujeme zkrátka pohodu. Tak i teď, než se pustím do psaní, pro inspiraci si zapálím svoji oblíbenou bentku od pana Petersona - díky svému geniálnímu tvaru při psaní dobře drží v ústech a udržuje mé myšlenky.

 

Dýmky jsou světem sám o sobě


Mezi dýmkaři odborníky i laiky koluje mnoho pověr, chimér a mýtů. Kuřáci dýmky to vše samozřejmě bezmezně milují, protože tak mohou dýmky nejen kouřit, ale trávit s nimi i další čas a do nekonečna vést vášnivé diskuse. Tak, má dýmka právě zhasla, což mi vůbec nevadí, "cvak, cvak", naopak není kam spěchat, na psaní mám času dost. Znovu jsem si dýmku zapálil "cvak" a kochám se kolečkem dýmu, který stoupá ke stropu. Ano zapálil! ZAPALOVÁNÍ. To je jedno z témat, kterým se zabývají snad všichni dýmkaři. Když říkám všichni, tak myslím opravdu všichni, protože jak si kvalitně zapálit dýmku spojuje jak militantní zastánce klasiky, pokrokové inovátory, tak i ty, kterým to je jedno. Něčím si dýmku zapálit musíte. Ale nechvátejme, že. Jsou zde další úžasné a často diskutované chiméry o zakuřování dýmky pomocí koňaku, příběhy bílého bodu, a to nemluvím o tabáku...

 

Jak si zapálit dýmku? To je otázka.


Někomu by se mohlo zdát malicherné, jakým "ohněm" dýmku zapálit. Není to přece olympiáda. Olympiáda?, zde jde o víc. Zapalování dýmky je "věda" a navíc, co dýmkař, to názor. Již nevím, jak jsem si zapálil svoji první dýmku, kterou jsem si koupil v šestnácti letech za patnáct korun v trafice a nema tabáku, si ji nacpal tehdy oblíbeným, ale pro mě především dostupným gruzínským čajem. Nyní ale vím, že na zapalovací téma jsem vedl za 35 let kouření dýmy, nekonečně významných debat. Mé názory na správný "oheň" se tříbily argumenty zkušenějších dýmkařů, skvělým seriálem "Vysoká škola kouření dýmky" v časopise BRIAR a samozřejmě možností, během let řadu dostupných modelů zapalovačů vyzkoušet v praxi. Dá se tedy s nadsázkou říci, že na "stará" kolena jsem do toho začal konečně vidět?

 

Plyn, benzín, sirky nebo klacík z ohniště?


Promiňte, při náruživém psaní vždy zapomenu na svoji dýmku a ona vyhasne.

"Cvak, cvak, cvak," už je vše v pořádku, má oblíbená lehká směsice, světlé Virginie a černého Burley ochucená vločkami Cavendishe, kterou mám nejraději při psaní, již znovu spolehlivě hoří. Neodbíhejme ale k tabáku a vraťme se zpět k ideálními "ohni".

Posviťme si, jaké máme možnosti při zapalování své dýmky. Mnoho dýmkařů jsou zastánci klasiky a používají zásadně sirky. Já je plně chápu, sirky jsou krásné a inspirující, ale pro mě mají dvě zásadní nevýhody. Snadno ve větru zhasínají a hlavička zápalek je malá chemička (obsahuje mimo jiné chlorečnan draselný, sulfid antimonitý, síru), která při hoření vydává zápach. Většina zkušených dýmkařů však používá svůj speciální zapalovač, který se stal neodmyslitelnou součástí rituálu kouření dýmky. Zpočátku mnozí z nás, lačni tradicí, vyzkoušeli klasické benzíňáky po našich otcích a dědech např. překrásné rakušáky či osobité ronsony. Bohužel, ty ale nejsou ideální, jelikož nejsou uzpůsobeny pro zapalování dýmky a nemají tudíž vhodný tvar. Během let jsem vyzkoušel celou řadu speciálních dýmkových zapalovačů a postupně zjistil, že to je ta správná cesta. Jednak skutečně fungují, a pak mám vždy záminku, udělat si radost a rozšířit svoji sbírku.

 

Jak vypadá dýmkový zapalovač?


Výrobci zapalovačů naštěstí znají naše potřeby a ví, co potřebujeme. Posunuli plamen zapalovače do boku, což nám umožňuje snadné zapálení dýmky v celé ploše hlavy bez nepříjemného opalování její hrany. Dýmkové zapalovače jsou navíc designovány proti zhášení větrem. Skvělé a k nezaplacení. Pak si stačí jen vybrat cenovou kategorii, levné jednorázové, dražší s možností doplňování a nakonec i "nejdražší", a některé jsou skutečně úžasné. Dýmkové zapalovače mají v sobě často integrované ťapťátko, což jistě oceníte, když si omylem své oblíbené zapomenete doma. Příznivci dýmkových zapalovačů pak už mají jen jediné, ale pro většinu zásadní dilema. Lze naskočit do moderních technologií a podlehnout půvabu skvělých ergonomických plynových zapalovačů, často i s piezo jiskrou nebo se uchýlit k nejstarší klasice. Plech, kamínek, knot a benzín, klasika od roku 1933.

 

ZIPPO má pro mě neodolatelnou image


V tento moment asi píchám do vosího hnízda a rozdmýchávám bouřlivou dýmkařskou debatu. Ale budiž. Již téměř dvacet let při svém dýmkovém rituálu podléhám, a nevadí mi vůně benzinu, třem krátkým charakteristickým zvukům "cvak, cvak, cvak," a používám své milované mosazné dýmkové ZIPPO. Klasika, spolehlivost, jednoduchost a geniální boční otvor ve vložce, jež je umístěna v komínku (vložkou se dýmkový ZIPPO liší od cigaretového), jsou pro mě zásadní. Ploché zapalování ZIPPO neopaluje hlavičku dýmky a plamen směřuje přímo do dýmkové komory. ZIPPO jednoduše funguje.

 

Vyberte si svůj ideální dýmkový zapalovač a uvidíte, že se brzy stane nepostradatelným nástrojem vašeho dýmkového rituálu. Na chalupě u ohně, si opět jako za mlada připaluji dýmku klacíkem z ohniště, a opravdu to není ono.